Tato novela vychází z programového prohlášení vlády ze začátku roku 2007, jehož obsahem mimo jiné byla oblast justice a její zefektivňování. Úprava doručování patřila mezi vybrané oblasti, jejichž nová úprava má odstranit nejdůležitější problémy, které způsobují průtahy v soudním řízení.

Novelou měla být odstraněna rozsáhlá a kazuistická úprava (převážně plynoucí z novely č. 555/2004 Sb. s účinností k 1. 1. 2005) a zavedena odpovědnost účastníka za existenci adresy pro doručování.

Způsoby doručování

Občanský soudní řád uvádí následující způsoby doručování s určuje adresy pro doručování u jednotlivých způsobů. Vedle toho také uvádí, že adresátu lze rovněž (vedle adresy pro doručování) doručit i na kterémkoli jiném místě, na němž bude zastižen.

1) Doručování soudem při jednání či při jiném soudním úkonu

Na prvním místě § 45 o. s. ř. uvádí doručování soudem při jednání nebo jiném soudním úkonu. V důvodové zprávě se k tomu uvádí, že soud může pro účely doručování využít i jiného řízení, kterého se osoba, jíž je třeba doručit, účastní, a doručit jí při této příležitosti. Soud se tedy nemusí omezovat pouze na doručení při řízení, kterého se doručovaná písemnost týká.

2) Doručování prostřednictvím veřejné datové sítě (§ 45 odst. 2, § 46 o. s. ř.)

Nedošlo-li k doručení při jednání nebo jiném soudním úkonu, doručuje soud prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky (46 odst. 1 o. s. ř.). Adresou pro doručování v tomto případě je adresa datové schránky vedená v evidenci podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované konverzi dokumentů, který upravuje i postup takového doručování. S ohledem na rozsah problematiky datových schránek odkazuji na tento zákon, případně na odbornou literaturu.

Prostřednictvím veřejné datové sítě soud doručuje na elektronickou adresu, kterou adresát sdělil soudu (§ 46 odst. 2 o. s. ř.), jestliže adresát soud o doručení písemnosti tímto způsobem požádal nebo s ním vyslovil souhlas a jestliže uvede akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb, který vydal kvalifikovaný certifikát a vede jeho evidenci nebo předložil svůj platný kvalifikovaný certifikát. Při tomto doručování soud adresáta vyzve, aby doručení soudu potvrdil do 3 dnů od odeslání písemnosti datovou zprávou opatřenou jeho zaručeným elektronickým podpisem. Doručení tímto způsobem je neúčinné, pokud se písemnost zaslaná na elektronickou adresu vrátila soudu jako nedoručitelná nebo jestliže adresát do 3 dnů od odeslání písemnosti nepotvrdil soudu její přijetí příslušnou datovou zprávou.

V § 46 sice není přímo uvedeno, jaký je vztah mezi uvedenými způsoby doručování prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky a na elektronickou adresu doloženou certifikátem, nicméně § 45, který vyjmenovává posloupnost způsobů doručení, za doručením soudem při jednání nebo jiném soudním úkonu uvádí jako další způsob doručení doručování prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, a teprve poté, když nelze takto doručit, uvádí jako další možnost doručení na (jinou adresu) nebo elektronickou adresu, přičemž se na tomto místě nerozlišuje mezi elektronickou adresou s kvalifikovaným certifikátem a jinou elektronickou adresou. Je otázkou, zda zákonodárce mezi doručováním na elektronickou adresu podle § 46 odst. 2 a doručováním na elektronickou adresu podle § 46a odst. 2 skutečně zamýšlel dva různé způsoby doručování nebo zda jde jen o terminologickou nedůslednost. § 47 odst. 2 o. s. ř. (o doručování prostřednictvím veřejné datové sítě) odkazuje na § 46 odst. 2 (tedy doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou adresu doloženou certifikátem), avšak důvodová zpráva k § 47 uvádí § 45 odst. 2 věta druhá, který se podobá úpravě v § 46a odst. 2 (slovy „na jinou adresu nebo na elektronickou adresu“), zatímco v § 46 odst. 2 se hovoří o „doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou adresu“, což se v § 46a neuvádí, ačkoli na druhou stranu by to znamenalo, že § 45 o. s. ř. elektronickou adresu s certifikátem vůbec nezmiňuje). Přikláním se k názoru, že těmito ustanoveními měly být zamýšleny dva způsoby doručení. V rámci snahy usnadnit soudům problémy s doručováním co nejvíce, zákonodářce jistě nezamýšlel zavírat soudům možnost ve vhodných případech s účastníky či jinými osobami komunikovat i elektronicky bez doložení certifikátem[2]. Prvním důvodem pro závěr, že jde o dva způsoby je, že doručování na jakoukoli elektronickou adresu je z hlediska adresáta dobrovolné – tedy lze předpokládat, že půjde o adresáty spolupracující se soudem, kteří se nejen nebudou vyhýbat doručení, ale lze předpokládat, že uvedou elektronickou adresu, na které si doručenou zprávu vyzvednou, proto není třeba obávat se jakéhokoli porušení práv adresáta spočívajícího v tom, že se adresát nemohl s doručovanou zprávou seznámit, i přestože chtěl, proto může být pro soud přijatelné takto ve vhodných případech doručovat i na elektronickou adresu nedoloženou certifikátem. Druhým argumentem je, že například finanční úřady a živnostenské úřady již v roce 2007 zpravidla nabízely živnostníkům, resp. osobám podávajícím daňové přiznání možnost uvést jim pro účely rychlejší komunikace elektronickou adresu, i přestože ji adresát nedoložil příslušným certifikátem odpovídajícím certifikátu popsanému v § 46 odst. 2 o. s. ř., přičemž jistě nelze předpokládat doručování rozhodnutí o pokutách či platebních výměrů prostřednictvím takové adresy. Třetí důvod vyplývá z § 42 o. s. ř. ve znění zákona č. 123/2008 Sb., neboť toto ustanovení také počítá s dvěma způsoby elektronických podání. Podle § 42 odst. 1 o. s. ř. je možné učinit podání v elektronické podobě, přičemž do tří dnů je třeba toto podání doložit předložením jeho originálu nebo případně písemným podáním shodného znění (§ 42 odst. 3). Avšak v případě podání v elektronické podobě opatřeného zaručeným elektronickým podpisem[3] založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb se doplnění podání předložením jeho originálu nevyžaduje (§ 42 odst. 5). Přestože znění § 42 odst. 5 a § 46 odst. 2 je odlišné: první hovoří o zaručeném elektronickém podpisu založeném na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb, zatímco v druhém případě se podpis vůbec nezmiňuje a pouze se uvádí požadavek uvedení adreditovaného poskytovatele certifikačních služeb, který vydal kvalifikovaný certifikát a vede jeho evidenci, resp. požadavek předložení vlastního platného kvalifikovaného certifikátu, účel obou ustanovení je stejný – doložení pravosti, tedy toho, že na elektronickou adresu může přijímat zprávy, resp. je z ní odesílat, pouze určená osoba. Odlišné znění obou ustanovení je pak dáno tím, že v prvním případě jde o zasílání zprávy soudu (proto se klade důraz na podpis), zatímco v druhém případě jde o odesílání zprávy soudem vyžadujícím doložení pravosti adresy, na kterou je doručováno.

3) Doručování na jinou adresu nebo na elektronickou adresu (§ 46a o. s. ř.)

Tento způsob doručování je fakultativní, uplatní se v případech, kdy a) není možné doručit písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky a b) adresát soud požádá o doručení na jinou adresu nebo elektronickou adresu, kterou mu sdělil, nevylučuje-li to zákon nebo povaha věci (např. při vracení důkazů v listinné podobě poskytnutých účastníkem či jinou osobou soudu není z povahy věci možné jejich doručení na elektronickou adresu) zejména může-li to přispět k urychlení řízení.

Jednou z podmínek pro použití ustanovení § 46a o. s. ř. je již uvedené „nevylučuje-li to zákon“, což mimo jiné znamená, že sdělením takové adresy nelze vyloučit doručení prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky a ani doručení soudem při jednání nebo jiném soudním úkonu.

S ohledem na argumenty uvedené v ad 2) zde uvádím také doručování na elektronickou adresu, čímž mám na mysli elektronickou adresu nedoloženou příslušným certifikátem. Lze však mít za to, že elektronická adresa bez příslušného certifikátu nebude tak důvěryhodným způsobem doručení, proto se v této souvislosti domnívám, že zvláštní pozornost by měla být věnována podmínce „zejména může-li to přispět k urychlení řízení“. Soud se proto patrně bude chtít vyhnout doručení písemnosti tímto způsobem, je-li pro další průběh řízení důležité, aby bylo řádné doručení písemnosti prokázáno, neboť pochybnosti týkající se elektronické adresy nedoložené příslušným certifikátem by patrně k urychlení řízení nepřispěly.

V případech doručování tímto způsobem vzniká adresátu také povinnost sdělit soudu bez zbytečného odkladu změny veškerých skutečností významných pro doručování tímto způsobem, přičemž tyto změny jsou vůči soudu  účinné, jakmile mu byly oznámeny.

4) Doručování prostřednictvím doručujícího orgánu, účastníka řízení či jeho zástupce ( § 48 o. s. ř., § 50e o. s. ř.)

V případech, kdy nebylo soudem doručeno při jednání nebo jiném soudním úkonu ani nebylo doručeno prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky nebo na elektronickou adresu (doloženou kvalifikovaným certifikátem) ani adresát nepožádal o doručování na jinou adresu nebo elektronickou adresu a neuvedl-li adresát ve svém podání nebo jiném úkonu učiněném vůči soudu adresu místa v České republice, na kterou mají nebo mohou být doručovány písemnosti, doručuje se prostřednictvím doručujícího orgánu, účastníka řízení či jeho zástupce.

a) Doručování prostřednictvím doručujícího orgánu - § 48 vyjmenovává, kdo se za jakých okolností stává doručujícím orgánem. Důvodová k uvedenému výčtu doplňuje, že jde o taxativní výčet. Na předních místech jsou uvedeni soudní doručovatelé, orgány Justiční stáže, soudní exekutoři a provozovatelé poštovních služeb[4].

V případě provozovatelů poštovních služeb se uvádí, že lze písemnost prostřednictvím nich doručovat, jen jestliže podle uzavřené poštovní smlouvy vznikne

 provozovateli poštovních služeb povinnost dodat zásilku obsahující písemnost způsobem, který je předepsán pro doručování písemnosti tímto způsobem[5]. Pokud se doručuje prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, stejnopisy rozhodnutí a jiné písemnosti soudu v listinné podobě mohou být vyhotovovány za součinnosti tohoto provozovatele, přičemž podrobnosti stanoví prováděcí právní předpis[6].

b) Doručování účastníkem řízení nebo jeho zástupcem

Doručování účastníkem řízení nebo jeho zástupcem bylo inspirováno anglickou úpravou civilního řízení (Civil Procedure Rules čl. 6.15 odst. 1 písm. a) a myšlenky, že je v zájmu účastníka, aby byla písemnost jeho odpůrci řádně doručena.

Tento způsob je možný v případech, kdy soud účastníka řízení nebo jeho zástupce na jejich žádost pověří (není to nárokové) doručením písemnosti do vlastních rukou nebo jiné písemnosti[7].

Pověřená osoba (účastník řízení nebo jeho zástupce) předá písemnost adresátovi na adrese pro doručování nebo kdekoli jej zastihne. Adresát je povinen přijetí písemnosti potvrdit, přičemž toto potvrzení musí obsahovat označení doručované písemnosti, která byla vložena do obálky, den doručení a podpis adresáta. Písemnost se považuje za doručenou dnem uvedeným v potvrzení o doručení. Pokud adresát odepře přijmout písemnost nebo se účastníkovi nebo jeho zástupci nepodaří písemnost doručit, vrátí  pověřená osoba písemnost neprodleně soudu.

V případě doručování prostřednictvím doručujícího orgánu, účastníka řízení nebo jeho zástupce je adresou pro doručování adresa místa v České republice, kterou adresát uvede ve svém podání nebo jiném úkonu. Pokud adresát žádnou adresu neuvedl, je takovou adresou adresa uvedená v § 46b, kde se pro jednotlivé typy adresátů[8]  stanoví, na kterou adresu se má doručovat.

Doručování zástupci pro doručování písemností a doručování zástupci účastníka

Zdánlivě podobné instituty se uplatňují za odlišných okolností.

Doručování zástupci pro doručování písemností nastupuje v případech, kdy není možné účastníku nebo jeho zástupci (tj. zástupci podle § 22 a násl. o. s. ř.) doručovat bez obtíží nebo průtahů. Předseda senátu v takovém případě účastníka vyzve, aby si zvolil pro doručování písemností zástupce. § 46c stanoví výjimky, kdy se tento postup nepoužije (zejména zřejmě z důvodu existence jiných možností doručení), přičemž nově není paušálně jako doručování s obtížemi či průtahy vyloučeno doručování do zahraničí. Pokud si účastník či jeho zástupce ve stanovené lhůtě zástupce pro doručování nezvolí nebo není-li možné ani tomuto ustanovenému zástupci pro doručování bez obtíží a průtahů doručovat, doručují se jim písemnosti uložením u doručujícího soudu. V původní výzvě ke zvolení zástupce pro doručování o tom musí být účastník nebo jeho zástupce poučen.

V případě osoby, které bylo v opatření na ochranu před domácím násilím zakázáno, aby se zdržovala v bytě nebo jinde, kam by mu mohlo být doručováno, soud takovou osobu při provedení výkonu rozhodnutí vyzve (tj. při výkonu opatření na ochranu před domácím násilím), aby soudu sdělila adresu, na kterou bude možné po dobu trvání opatření doručovat písemnosti (tento postup se neuplatní v případě, kdy je takové osobě možné doručovat prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky – takové doručování má vždy přednost) nebo aby si zvolila zástupce pro doručování písemností. Pokud příslušná osoba výzvě nevyhoví, doručují se jí písemnosti uložením u soudu, přičemž dotčená osoba musí být ve výzvě o tomto následku poučena.

Pokud byla písemnost uložena u soudu v případě, kdy si účastník na výzvu nezvolil zástupce pro doručování písemností, nebo v případě, že si na výzvu  nezvolila takového zástupce osoba, které bylo v opatření na ochranu před domácím násilím zakázáno, aby se zdržovala v bytě nebo jinde, kam by jím mohlo být doručováno, považuje se za doručenou dnem uložení.

Doručování zástupci účastníka (§ 50b o. s. ř.) představuje institut aplikovatelný v případech, kdy si účastník zvolil zástupce pro účely zastupování v celém řízení či jeho části. Má-li účastník zástupce, doručuje se pouze zástupci, nestanoví-li zákon jinak. Má-li účastník zástupce s procesní plnou mocí[9], nařídí předseda senátu doručení písemnosti, resp. elektronického dokumentu jen tomuto zástupci, nestanoví-li zákon jinak. Udělil-li účastník plnou moc pouze pro určité úkony, nařídí předseda senátu doručení písemnosti (elektronického dokumentu) pouze jeho zástupci, jen jestliže ho k tomu plná moc výslovně opravňuje, nestanoví-li zákon jinak.

V § 50b odst. 4 jsou obsaženy případy, kdy „zákon stanoví jinak“, tedy kdy se vedle doručení zástupci doručuje i účastníkovi, zejména má-li se účastník osobně dostavit k výslechu nebo jinému úkonu k soudu, má-li něco osobně vykonat, je-li účastník zastoupen zákonným zástupcem na základě rozhodnutí soudu, jde-li o řízení o zbavení způsobilosti k právním úkonům, řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče, opatrovnické řízení apod.

Doručování do vlastních rukou a doručování jiných písemností

1) Doručování do vlastních rukou

Písemnost se doručuje do vlastních rukou, stanoví-li tak zákon[10] nebo nařídí-li tak soud. Pokud doručující orgán adresáta písemnosti nezastihl, písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Nelze-li zanechat výzvu v místě doručování, vrátí doručující orgán písemnost odesílajícímu soudu a uvede, ve který den nebyl adresát zastižen. Odesílající soud vyvěsí na úřední desce výzvu k vyzvednutí písemnosti u soudu. Důvodová zpráva k tomuto ustanovení uvádí, že „případy, kdy nelze zanechat výzvu“ jsou velmi ojedinělé – mělo by se jednat jen o případy, kdy v místě adresy doručování není žádná budova, tj. případy, kdy nelze výzvu vhodit do domovní či jiné adresátem užívané schránky nebo ji zanechat na jiném vhodném místě, např. na dveřích bytové jednotky či domu. Místo ukládání písemnosti se určuje podle doručujícího orgánu nebo v závislosti na okolnostech doručování: a) v případech, kdy byla písemnost doručována prostřednictvím provozovatele poštovních služeb se písemnost ukládá v jeho provozovně; b) v případech vrácení písemnosti soudu z důvodu nemožnosti zanechat výzvu, ukládá se u tohoto soudu, c) v ostatních případech (tj. zejména při doručování jinými doručujícími orgány uvedeným v § 48 o. s. ř.) u okresního soudu, v jehož obvodu je místo doručení.

Pokud si adresát uloženou písemnost nevyzvedne do 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí[11], považuje se za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Po marném uplynutí této lhůty doručující orgán vhodí písemnost do domovní nebo jiné schránky adresátem užívané.  Důvodová zpráva k tomu doplňuje, že smyslem tohoto ustanovení je, aby se adresát mohl s písemností seznámit, i přestože si ji ve stanovené lhůtě nevyzvedl. Pokud ale taková schránka není, doručující orgán písemnost vrátí odesílajícímu soudu, který na úřední desce vyvěsí sdělení o vrácení. Vedle toho soud může i bez návrhu rozhodnout o vyloučení vhození písemnosti do schránky. V tomto aspektu lze spatřovat oslabení možnosti adresáta se s písemností seznámit, proto by (zejména s ohledem na omezené možnosti domáhat neúčinnosti doručení) mělo být této možnosti využíváno v co nejmenším počtu případů, aby měl adresát možnost se s písemností seznámit, ačkoli účinky doručení nastaly již uplynutím lhůty, nikoli až vhozením do schránky. Důvodová zpráva uvádí například důvody protichůdných zájmů – zřejmě tím má na mysli případy, kdy se na stejné adrese zdržují osoby, jejichž zájmy v řízení jsou protichůdné, proto by skutečností, že se k určité písemnosti dostala taková jiná osoba než adresát, mohlo způsobit adresátovi újmu na jeho právech.

Nová úprava neopomněla ani vyloučení účinků doručení po uplynutí posledního dne lhůty, a to u písemností, o nichž to stanoví zákon nebo to nařídil předseda senátu. V takových případech doručující orgán vrátí písemnost odesílajícímu soudu po marném uplynutí lhůty 10 dnů ode dne, kdy byla písemnost připravena k vyzvednutí[12].

§ 49 odst. 6 o. s. ř. o doručování do vlastních rukou dále uvádí, že doručení písemnosti prostřednictvím datové sítě se považuje za doručení do vlastních rukou.

2) Doručování jiných písemností

V případě písemností, které nemusí být doručovány do vlastních rukou platí, že nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, vhodí ji do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, přičemž písemnost se považuje za doručenou vhozením do schránky, doručující orgán vyznačí datum vhození na doručence písemnosti.

Nelze-li písemnost takto doručit (zřejmě jde o případy, kdy v místě doručení není domovní ani jiná adresátem užívaná schránka), doručující orgán písemnost vrátí odesílajícímu soudu a v místě doručení o této skutečnosti zanechá písemné oznámení (např. tedy na dveřích bytové jednotky či domovních dveřích). Odesílající soud písemnost doručí vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž písemnost se považuje za doručenou desátým dnem po vyvěšení. Stejně se postupuje v případě, kdy nelze v místě doručení nejen vhodit písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ale ani zanechat písemné oznámení, že byla z důvodu takové nemožnosti písemnost vrácena.